Moje těhotenství

16. června 2016 v 10:06 | Maminka Monika |  MAMINKA PÍŠE

Krásné dobré ráno.

Dnes tu máme článek o mém těhotenství, jak probíhalo.
První tři měsíce jsou vždy strašně hektické, ale i tím to nekončí.
Strach máte celé těhotenství, přece jen nemáte v sobě kus hračky,
ale lidskou bytost, člověka, miminko, které nadevšechno milujete.

Musím říct, že mé těhotenství jako první bylo docela fajn,
zvracela jsem jen jednou a větší problém který nastal ve 34tt, byl taky jen jeden (naštěstí).

Abych Vám tu zpětně nevypisovala měsíc po měsíci ( stejně už si to tolik nepamatuju )
tak to vezmu stručně.
Vše jako je obouvání, chození na dlouhé tůry, vysedávání někdě do večera apod.
jsem zvládala asi do 4-5 měsíce, neměla jsem ani bříško, cítíla jsem se furt strašně fit,
byla jsem čilá, ale pak to přišlo.
5-6 měsíc začalo růst bříško, začalo se mi hůř a hůř dýchat a to znamenalo,
že nějáké velké procházky, vysedávání v zakouřeném prostoru, v restauracích a tak celkově
pro mě končilo. Byla jsem jen v okolí svého domova, když nadešla chvilka a nálada, když byli ty Vánoce,
tak jsme se šli třeba pojít do Prahy, ale jak říkám, sotva jsem chodila. Pak už to byly i hormony.

Dost rychle se dokážu vztekat, takže si dokážete představit co se dělo,
když se začalo zjišťovat, že mi nejsou skoro žádné kalhoty, bunda, trička, a to znamenalo,
že se opět muselo chodit po obchodech, aby jsem obohatila šatník.

A pak se nachází problém ve 34 týdnu těhotenství.
Jako každé pondělí jsem chodila do poradny na kontrolu, klasika.
Změřili tlak, váhu, někdy odebrali krev a pak klasická kontrola, při které se na mě pan doktor vyděšeně podíval.
Měla jsem strach co řekne, co se děje, začala jsem se klepat.
Zjistil, že malej se už tlačí hlavičkou dolu, a že by pro mě bylo nejlepší si už poležet v nemocnici.
Tak to jsem doufala, že bude jen planý poplach, protože být od 34 týdne v porodnici? No dámy kdo by to chtěl...

Jelikož jsem byla hlášena na porod u Apolináře v Praze, tak jsme jeli s přítelem tam,
udělali mi vyšetření, ultrazvuk a nakonec se zjistilo, že malej opravdu mohl přijít každým dnem a nebo klidně v termínu.

Byla jsem poslána domu s tím, že jsem slíbila, že budu mít klidový réžim, což pro mě nebyl problém,
naopak byla jsem ráda, byla jsem vděčná, že jsem mohla už jen dělat své věci doma,
balit si do porodnice, prát prádlo pro miminko, žehlit a tak.

A pak to přišlo. (Pokračování příště a to v článku Můj porod)

Chtěla bych také udělit velikánské DÍKY svému přiteli, který byl na každé kontrole v poradně semnou,
na každé prohlídce v porodnici a pak i u samotného porodu. :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama