2. měsíc s Ondrou

24. června 2016 v 11:02 | Maminka Monika |  MĚSÍC PO MĚSÍCI
Krásný dopoledne Všem.

Dnes jsem si pro Vás připravila článek, který se jmenuje 2.měsíc s Ondrou.
Letí to jako voda.

Co Vám budu povídat, jsem pyšná maminka, o tom žádná, ale máme také své dny, které jsou někdy dost hektické a jo to tak poslední dobou naší rutinou.
Ondra začíná vnímat víc a víc a také začíná víc a víc růst.
Přijde mi čím víc jsou ty děti těžší, tím víc si vyžadují to, aby je kdokoli nosil, ale co Vám budu povídat, moc se mi to nelíbí. Z vlastní zkušenosti mám okolo sebe maminku, která má syna, kterému jsou 4 roky a do dnes se jí zavěšuje za nohu, no promiňte?! Ve 4 letech? To už je trochu moc, chápu kdyby mu byli dva, ale ve 4 letech není schopný skoro ničeho a to nemluvím o pozdravu, né že by neuměl mluvit, ale on nechce, a když už? tak ječí.

No zpět k tomu našemu darebáčkovi. Neříkám, že ho nechci nosit o tom žádná, spíš ho nechci přenosit, což pro mě toto slovo znamená aby přesně nedopadl jako chlapeček výše zmiňovaný.

Miluji svého syna nadevše, ale když už jsou ty dny hektické, znamená to, že brečí natolik, že mu není nic dobrý, dokáže to až ze sebe nutit a bohužel nejsem trpělivá matka, takže občas si asi maminky dokážete představit a kord méně trpělivé, jak to asi vypadá. Po všech možných a nemožných návštěvách po doktorech a pohotovostech se údajně projevilo, že má náš malý Ondra koliku (křečové bolesti v bříšku, jako když máte prostě zaražené prdíky). Vše dopadlo tak, že přítel dostal takové poukázky, které vypadají jako stravenky, ale dají se proplatit v lékárně, v kině, bazénu a ještě všude možně... Nakoupili jsme za to malému probiotické kapičky BioGaia, které nejsou zrovna levné. Kolik? 600kč za 10ml, no prostě síla, ale co by jste pro malého broučka neudělali, no a k tomu všemu před každým jídle 10 kapek espumisanu. Co myslíte ? Pomohlo? Ani prd! Byli jsme tedy po té co Ondra ryčel k neutišení 24h v kuse na pohotovosti, kde nám řekli, že je to furt kolika (to si mimochodem paní doktorka vyčetla z předešlé zprávy, kterou tak měla v PC) v pohodě, sestřička byla tak ochotná, že nám poradila kapičky ENTICON které v sobě mají jak tu BioGaiu, takespumisan...Proč nám to nikdo neřekl dřív? Proč nás nechali nasypat peníze do něčeho tak drahého, když existuje jiná metoda? No proč asi? Doktoři jsou mazaný a lékárníci ani nemluvím.
ENTICON pomohl a pomáhá dál, malý teď brečí buď, že si vyžaduje pozornost a nebo, že má hlad, ale co Vám budu povídat, to je furt jedno s druhým.
Jinak kdo četl minulý článek nebo viděl mé video , tak bude vědět, že jsme měli problémy s tím, aby jsme našli správné mléko pro Ondru, vyměnilo se jich několik a oalala? Na kterým jsme skončili? Na tom, na kterém jsme začínali, pane jo. Je to klasický modrý nutrilon po kterém jako jediném náš malý Ondra vykoná svou potřebu sám, takže hip hip hurá, doufám, že hledání mléka je za námi.
A co Ondra umí? No ještě aby dokonale pásl koníčky, jak se říká, tak zas tak dobrý ještě není, ale snaží se, jinak už se krásně směje, povídáme si (miminkovsky :D), kouká na pohádky a užívá si jinak života.

Toť asi vše k tomuto měsíci. Zas za měsíc se můžete těšit na pokračování a to 3. měsíc. :)
Doufám, že se Vám článek líbil a sledujte nadále můj blog i Youtube ať o nic nepřijdete.
 

1. měsíc s Ondrou

19. června 2016 v 10:59 | Maminka Monika |  MĚSÍC PO MĚSÍCI
Ahoj všichni.
Dnes máme pátek, konec týdne a venku nic moc.
Já jsem se konečně dostala k tomu, abych se s Vámi podělila o článek, který se bude týkat prvního měsíce meho syna Ondry.

Upřímně? Myslela jsem si jak je mateřství hračka, ale spletla jsem se.

Pak jsem si také myslela, jak Vám tu měsíce s Ondrou psát nebudu, divila jsem se u jiných maminek, jak se o tom dokážou rozpovídat, vždyť dělá to dítě pořád to samé, ale ne.... Miminko a tedy náš Ondra dělá den co den něco, nějáké postupy.

Abych začla asi úplně od začátku.. Když se narodil 8.4.2016 měl 2970g a 49cm, je tedy fakt, že už od porodu jsem nekojila, neměla jsem a nemám mléko (prosím nepište mi jaká škoda to je, že nekojím, vím to, ale s tím, že se mi neudělalo mléko ani mlezivo, stím prostě neudělá člověk nic).

Jelikož jsem měla Ondru az druhý den a miminka prý po porodu nemusí 24h pít, protože mají ještě zásoby z plodové vody, takže jsme krmili s těží, ale přece jen až 9.4 kolem půlnoci. Malému se nejdřív nechtělo, ze začátku pil opravdu málo ( v porodnici nám dávali Nutrilon ), ale den co den, vlastně půl den co půl den, tak pil víc a víc, jenže jak nepil hned, tak ubíral a ubral až na 2760g, prý to je normální, ale tak to víte, jako matka jsem měla strach. Co se nám ještě povedlo, tak třetí den chytil malej novorozeneckou žloutenku, měla jsem o něj strach, byl celý žlutý, tělo to samé a oční bělma jak by smet. Doufala jsem, že bude v pořádku, a že to bude lepší, jelikož jsem měla normální přirozený porod, pouštělo se čtvrtý den domů a já tam nechtěla zůstat ani minutu na víc, těšila jsem se domů, do klidu, až budeme jako rodinka doma, takže jsem se modlila, ať je zdraví.
Čtvtrý den po porodu přišla ranní vizita, ja jsem byla v pořádku a malý měl furt žloutenku, ale né tak silnou, aby nás tam dál museli držet, takže nás pustili domů... Byla jsem šťastná, protože Vám můžu říct, že hormony po porodu pracovali natolik, že jsem jen brečela, brečela a brečela..

Takže 12.4 nás pustili domu, byla jsem ráda ve svém prostředí a klidu, kdo by nebyl.
Po kontrole u dětské doktorky na kterou se chodí s každým novorozence bylo vše v pořádku, přibýral a rostl, jenže pak s vyskytly problémy s kojeneckým mlékém.
Točila jsem o tom video, takže tady máte odkaz : https://www.youtube.com/watch?v=Mq0gv11izsg

Epizodu s mlékem furt nemáme vyřešenou, ale snad to nebude dlouho trvat.

Ondra od dvou týdnu zvedá hlavičku, ale ještě cvičíme. Ted mámě necelé 4kg. Prý jsme ho i překrmovali, tak jsem museli ubrat trochu dávkování mléka, což malému se nelíbí, nedivím se.
Dnes má malej 53,5cm ;) je v pořádku a roste jako z vody ;).

Máš také děťátko? Jaký byl Váš první měsíc ♥

Můj porod

17. června 2016 v 13:57 | Maminka Monika |  MAMINKA PÍŠE

Ahoj Všichni.


Dnes tu máme téma na to, jaký byl můj porod.
Co Vám budu povídat, teď už se tomu směju, protože to byl fajn den,
ale v ten den ve který to přišlo to bych určitě neřekla. :D

Termín porodu jsem měla oficiálně 19.4, ale Ondra přišel už 8.4.
Byla jsem šťastná, protože jsem se strašně bála přenášení, vím, že je to naprosto normální,
ale já jsem taková poseroutka, že i věco normální jsou pro mě katastrofa a smrt :D.

Moc jsem se na malého těšila, chtěla jsem aby byl už mezi námi. A jelikož mi dr říkal
ve 37 tt, že už klidně může malej přijít, tak jsem to chtěla. Malej už byl stejně připraven,
tak jsem si 6.4 dala super véču :D pepsi a cereálie ciniminis :D. Prý to vyvolává porod, a 8.4 to začlo.

Byl pátek, já doma a přítel v práci. Probudila jsem se poměrně brzy kolem 8, bylo mi to divné,
vždy jsem vyspávala do 10h klidně i skoro do 12h a najednou jsem cítila mírné bolesti jako bych měla dostat měsíčky,
volala jsem mámě, ta mi řekla ať jdu na wc a pak řeknu. CO se nestalo, na wc jsem se vyčůrala a najednou krev,
začala jsem vnitřně panikařit, nevěděla jsem co mám dělat, všichni mi řekli at volám sanitku, jenže to já zas byla strachy bez sebe, protože jsem měla jet sanitkou poprvé. Přítel byl samozřejmě na druhé straně Prahy a ještě ne svým autem, takže bomba.. Volala jsem sanitku, přijeli mladí kluci, naložili mě do sanitky, změřili tlak a jeli jsme.
Cesta trvala asi 15min, mezitím jsem měla nepravidelné kontrakce. Přijeli jsme do porodnice u Apolináře, kde mi udělali vyšetření a zjistili, že jsem otevřená na 3cm, udělali monitor kontrakce byli cca po 6ti minutách, řekli mi ať se jdu procházet na 2h okolo porodnice. Teď já tam sama, jen mikina a nebylo zrovna teplo. Volala jsem s kým jsem mohla,
měla jsem kontrakce po 5min. Po hodině a půl přijel přítel, ještě chofil semnou půl hodiny a pak jsme šli zpět na přijem.

Tam se zjistilo, že jsem furt otevřena na 3cm, udělali monitor a pak nabídli buď abych zůstala v porodnici, ale že to bude zbytečné, že bych jen ležela a nebo že mohu domů.
Když se naskytla možnost toho, abych šla domů, neváhala jsem a řekla hned, že chci domů. Doktorka mi poradila, abych si dala sprchu třeba 15min a buď bolesti přejdou nebo ještě dnes porodím.
Jeli jsme s porodnice domů a pár kilometrů od porodnice začli bolesti po 5mn, pravidelné. Přítel se mě ptal jestli by nebylo lepší jet zpátky, tak jsem řekla, že ne, že je to v pohodě. Jeli jsme ještě k němu do práce, a pak domů.
Doma na mě čekali balíčky od feedo.cz za 4000kč :D, ja si je v klidu rozbalovala což v tom přišla opět bolest, musela jsem se už opírat a dost to rozdýchávat, šla jsem si dát sprchu, kde kontrakce stále neustupovali.
Pak jsem byla jen v županu a přítel si stáhl aplikaci na kontrakce a počítal. V 15:45 zažal počítat a v 16:16 jsem jela sanitkou do porodnice a přítel za námi. Přijela jsem, udělali vyšetření a byla jsem otevřena sotva na 4cm. Můžu Vám říct, že bolest to byla neskutečná, byla jsem unavená a dost oslabena.
Ležela jsem na lehátku, kde mi dělali monitor a kontrakce byli po 3,5min. Bolelo to šíleně, neskutečný tlak na konečník, no hrůza. Když mi řekli ať se jdu převlíknout, šla jsem jakž takž, ale jakmile mi řekla, že jdem na přípravu, tak se mi udělalo černo před očima a řekla jsem, že tu nezvládnu. Nutili mi furt epidural. Strašně jsem se ho bála, ale pak mi nakonec nezbylo nic jiného. Potřebovala jsem si odpočinout a epidurál to umožňuje, takže jsem šla na box, kdy už jsem se musela i doktora, který mě měl rodit, prosit o jeho ruku, protože to natolik bolelo, že jsem musela něco mačkat :D. Lehla jsem si, přišel anesteziolog a vysvětlil co a jak a zavedl mi epidural. Odpočinula jsem si asi na 5 min, ale pak už jsem potřebovala tlačit, jenže furt jsem nemohla, pak mi naštěstí praskla voda, a když už jsem řekla, že prostě tlačim, přišla porodní asistentka a řekla ,,Ok tak jdeme na to, tlačte maminko,, a já ,, počkat jako vážně ,, porodní asistentka ,, jako važně, tak jedem,,... Párkrát jsem zatlačila a malej byl na světe. Pan doktor zašil a pak jsem ležela 2h na porodním sále. Samozřejmě u celého porodu byl i přítel, který byl neskutečnou oporou. Byl semnou po celou dobu. Každou půl hodinku zamnou chodili a mačkali břicho aby odešli cucky a zbytky krve. Jelikož jsem ji ztratila moc, ale usazovala se v děloze, museli to každou půl hodinu vymačkávat. Po dobu co jsem ležela na sále, jsme obvolávali všechny z rodiny, kamarádů a známých a chlubily se, po dvou hodinách přítel musel jít, abych se najedla a pak vysprchovala a byla převežena na pokoj šesti nedělí.

Ondra se narodil 8.4.2016 v 19:23
měl 2970kg a 49cm

Určitě mrkni i na video o mém porodu

 


Moje těhotenství

16. června 2016 v 10:06 | Maminka Monika |  MAMINKA PÍŠE

Krásné dobré ráno.

Dnes tu máme článek o mém těhotenství, jak probíhalo.
První tři měsíce jsou vždy strašně hektické, ale i tím to nekončí.
Strach máte celé těhotenství, přece jen nemáte v sobě kus hračky,
ale lidskou bytost, člověka, miminko, které nadevšechno milujete.

Musím říct, že mé těhotenství jako první bylo docela fajn,
zvracela jsem jen jednou a větší problém který nastal ve 34tt, byl taky jen jeden (naštěstí).

Abych Vám tu zpětně nevypisovala měsíc po měsíci ( stejně už si to tolik nepamatuju )
tak to vezmu stručně.
Vše jako je obouvání, chození na dlouhé tůry, vysedávání někdě do večera apod.
jsem zvládala asi do 4-5 měsíce, neměla jsem ani bříško, cítíla jsem se furt strašně fit,
byla jsem čilá, ale pak to přišlo.
5-6 měsíc začalo růst bříško, začalo se mi hůř a hůř dýchat a to znamenalo,
že nějáké velké procházky, vysedávání v zakouřeném prostoru, v restauracích a tak celkově
pro mě končilo. Byla jsem jen v okolí svého domova, když nadešla chvilka a nálada, když byli ty Vánoce,
tak jsme se šli třeba pojít do Prahy, ale jak říkám, sotva jsem chodila. Pak už to byly i hormony.

Dost rychle se dokážu vztekat, takže si dokážete představit co se dělo,
když se začalo zjišťovat, že mi nejsou skoro žádné kalhoty, bunda, trička, a to znamenalo,
že se opět muselo chodit po obchodech, aby jsem obohatila šatník.

A pak se nachází problém ve 34 týdnu těhotenství.
Jako každé pondělí jsem chodila do poradny na kontrolu, klasika.
Změřili tlak, váhu, někdy odebrali krev a pak klasická kontrola, při které se na mě pan doktor vyděšeně podíval.
Měla jsem strach co řekne, co se děje, začala jsem se klepat.
Zjistil, že malej se už tlačí hlavičkou dolu, a že by pro mě bylo nejlepší si už poležet v nemocnici.
Tak to jsem doufala, že bude jen planý poplach, protože být od 34 týdne v porodnici? No dámy kdo by to chtěl...

Jelikož jsem byla hlášena na porod u Apolináře v Praze, tak jsme jeli s přítelem tam,
udělali mi vyšetření, ultrazvuk a nakonec se zjistilo, že malej opravdu mohl přijít každým dnem a nebo klidně v termínu.

Byla jsem poslána domu s tím, že jsem slíbila, že budu mít klidový réžim, což pro mě nebyl problém,
naopak byla jsem ráda, byla jsem vděčná, že jsem mohla už jen dělat své věci doma,
balit si do porodnice, prát prádlo pro miminko, žehlit a tak.

A pak to přišlo. (Pokračování příště a to v článku Můj porod)

Chtěla bych také udělit velikánské DÍKY svému přiteli, který byl na každé kontrole v poradně semnou,
na každé prohlídce v porodnici a pak i u samotného porodu. :-*

Jak to všechno začalo

15. června 2016 v 20:02 | Maminka Monika |  MAMINKA PÍŠE

Jak to všechno začalo

Aby jsem se stala maminkou, tak to muselo mít taky nějáký příběh.
Jelikož jsem člověk, který na rovinu jedná budu i na rovinu psát.

Asi ve zkratce. Když jsme se o to s přítelem pokoušeli, tak to nešlo,
ale jakmile jsem řekla, že se na to vykašleme, přišlo to.

Už jsme si mysleli, že snad jsme jeden nebo druhý neplodný, že se nám to snad nikdy nepovede.
Jednoho dne už mě to natolik naštvalo, že jsem řekla ,,hele kašlem na to, to nemá cenu,, oalá,
měli jsme vášnivou chvilku po které se stal zázrak.
Měla jsem zpožděnou menstruaci a začli jsme si z toho dělat srandu, hlavně s mou příbuznou,
jak budu určitě těhotná, a jestli to, tak jak budu tlustá, budu mít strie, budu zvracet atd, prostě srandičky.

No jo co se nestalo. Dne 13.8.2015 už jsem si říkala, že je to čtvrtý den bez menstruace,
a že je to nějak moc podezřelé. Udělala jsem si těhotenský test a co se nestalo? Dvě čárky - byly tam!

Byla jsem v šoku, celá jsem se klepala, bylo mi hrozně nevěděla jsem co mám dělat.
Bohužel jsem to nevydržela a volala přítelovi, že jsem těhotná, byl to snad náš první nejdelší rozhovor.
Strach byl v tom, pokud dvě čárky nebyly jen tak, a Dr řekneš, že jsem opravdu těhotná, tak aby se to vše zvládno,
a co si budem povídat na dnešní dobu hlavně šlo o finance.

17.8.2015 ( ano až tak pozdě, byla jsem 4 dny v práci ) jsme šli k doktorovi, který mi potvrdil 4týden těhotenství.
V tu chvíli nastalo strašný dusno mezi mnou a přítelem, nevědělo se, jestli si máme miminko nechat nebo ne.
Já jsem z první chvíle jasně věděla, že na potrat nepůjdu ani kdybych měla okusovat nárazníky jak se říká,
ale v afektu hádek apod situací člověk řekne několik věcí, kterých lituje.

Naštěstí se vše ustálilo a miminko jsme si nechali. prostě jsme se s přítelem dopracovali k tomu, že to zvládneme ať se děje co se děje.

Pokračování příště v článku Moje těhotenství (na který se můžete těšit)

Život maminky

15. června 2016 v 19:07 | Maminka Monika |  MAMINKA PÍŠE

Výsledek obrázku pro baby stickers

Ahoj Všem, především ženám

Založila jsem si blog ,,život maminky,, protože sama jsem maminkou druhým měsícem.
Co Vám budu povídat, být maminkou není hračka, ale faktem je, že to za to stojí.

O čem tento blog bude.
Předevší o nové etapě života což je role rodiče. Mám 2 měsíčního syna Ondru,
budu Vám tu psát měsíc po měsíci, jak nám to jde. Budu sem psát nejen krásné chvilky,
ale bohužel i některé dny nejsou růžové.

V menu budete mít veškerý kontakt na mě, kam můžete psát dotazy,
a nebo prostě jen pozdravit.

Budu se těšit na komentáře, návštěvu a prostě na Vás :-)

Kam dál